Bez Bariér – zpráva z návštěvy výstavy Dialog ve tmě

Pod hlavičkou projektu Bez bariér programu Erasmus+ Grundtvig jsem se ve dnech 26. a 27.6. 2015 zúčastnila mobility do Vídně. V rámci této mobility jsem se snažila prozkoumat úroveň sociální inkluze a bezbariérovosti v Rakousku a možnost aplikovat tyto poznatky do našich podmínek. Pro tento cíl jsem využila shlédnutí výstavy „Dialog ve tmě“ (http://www.imdunkeln.at) a doplnila ji o rozhovory s hlavními aktéry výstavy – komerční manažerkou Mgr. Evou-Marií Kriechbaum a s dvěma nevidomými průvodci 

Výstava Dialog ve tmě je unikátní výstavou s téměř třicetiletou tradicí ve střední Evropě. Formálně je výstava ve Vídni „sociální frenčíza“ své německé matky, která funguje v Německu již od 80. let 20 stol. Ve Vídni tato frenčíza získala licenci před pěti lety, kdy ji jako nově pojatý projekt vzala pod svá křídla spolumajitelka Eva Kriechbaum a nevidomý manažer výstavy Helmut Schachinger. 

Umístění výstavy se nachází v centru Vídně v podzemí historického paláce Schottenstift.Výstavu lze připodobnit k pražské Neviditelné výstavě, avšak je třeba si uvědomit, že „Dialog ve tmě“ všechny podobné výstavy předcházel a stal se jejich inspirací. Návštěvníci absolvují výstavu v absolutní tmě s orientační holí a nevidomým průvodcem. Tito průvodci jsou občané různých národností, čítaje Čecha, Maďary, Rakušany. Struktura výstavy je pojata různorodě, tak aby v ní vidící člověk zakusil od každého životního prostoru kousek. 

Já osobně jsem výstavu absolvovala v angličtině se třemi Chorvatkami a naší průvodkyní byla nevidomá Maďarka Ema. Ema byla úžasně sklidňující prvek v tom částečném zmatku, který vytváří vidící skupina, když nevidí. Byla jsem opět překvapená (již jsem před lety navštívila Neviditelnou výstavu), jak jsem z vnímání pouze některými smysly unavená. 

Po prohlídce jsem měla možnost s Emou a jejím kolegou - průvodcem mluvit o jejich začlenění do vidící společnosti,o sociální inkluzi, o sebeurčení a nezávislosti v moderním městě, ale také o jejich práci jako průvodců. Byli přijati řádným konkurzem, pracují jako průvodci již několik let, někdy na celý, někdy na částečný úvazek. Předpokladem přijetí byla dobrá znalost anglického a německého jazyka, ale také samostatnost a výborná úroveň orientace a mobility. Bylo velmi zajímavé slyšet od těchto inteligentních mladých lidí, že úroveň informovanosti společnosti za posledních deset let definitivně stoupla a že jedním z aspektů, které tomu jistě napomáhají, je právě výstava a její několikaletá propagace. Že na ulicích se nacházejí  lidé, kteří nabízejí pomoc, případně se nezlobí, pokud tito nevidomí lidé jejich pomoc odmítnou. Za největší úspěch považují, pokud alespoň zlomek z informací získaných na výstavě návštěníci jednou využijí. Velmi horlivě jsme hovořili o tom, jaké je to být nevidomý a shodli jsme se, že pro naplnění ideálů sociální inkluze je třeba si uvědomit a zdůraznit, že nevidomost hlavním rysem toho kterého člověka, ale jen jakýmsi charakterovým přídavným znakem. …“V první řadě jsme normální lidi s běžnými pocity a normálními potřebami, až někde vzadu jsme prostě nevidomí...“ (Ema). 

Po příjemném rozhovoru s průvodci jsem hovořila s Mgr. Evou-Marií Kriechbaum o tom, jak výstava funguje a jak se podílí na zvýšení informovanosti obyvatel, na sociální inkluzi v Rakokusku.

Eva-Maria Kriechbaum je mladá žena, která projekt spustila se svým nevidomým kolegou před pěti lety jako frenčízu výstavy, kde předtím jako studentka pomáhala. V současnosti je spolumajitelkou exhibice evropských rozměrů, jejíž  návštěvnost rok od roku stoupá. Exhibice je tzv. sociálním podnikem, který za určité malé podpory Úřadu práce poskytuje lidem se zrakovým postižením práci. Hlavním zdrojem příjmů jsou finance ze vstupného, velmi sporadicky pak projekty. Propagace výstavy je uskutečňována přes Ministerstvo školství Rakouska, které dále informace rozšiřuje do škol, pak skrze internetové a facebookové profily, je vydáván newsletter a neposlední řadě jsou organizovány dobročinné koncerty ve tmě nebo podobné akce. 

Cílem projektu výstavy je zvyšovat povědomí společnosti o životě se zrakovým postižením a nastolit diskusi o rovnoprávnosti, sebeurčení těchto osob, o tom, že zrakové postižení je jen něco „navíc“. Hlavní cílovou návštěvnickou skupinou jsou školy - ideální skupina k vytvoření povědomí. Za velmi přínosnou považuje Eva-Maria Kriechbaum zpětnou vazbu od dětí. Největším úspěchem nazvala Eva-Maria příběh, kdy po výstavě za ní přišla velmi stará žena a řekla, že se už nebojí slepoty, která ji kvůli vážné chorobě hrozila. 

Výstava a osoby kolem ní byly velkou inspirací pro naši organizaci. Nabízí určité vodítko, jak se ubírat v našich seminářích, jak hovořit s a o lidech se zrakovým postižením, jak je možné bariéry bořit vlivem informovanosti. 

Zita Nováková