Zpráva z pobytu ve Velké Británii – Lenka Pláteníková

V rámci projektu Bez Bariér podpořeném programem Erasmus +Grundtvig byly do Velké Británie, konkrétně do Londýna, vyslány dvě zástupkyně organizace Bezmezí, o. s.: Mgr. Martina Bártová (1. 10. – 22. 11. 2014) a Mgr. Lenka Pláteníková (2. 11. – 22. 11. 2014).

Cílem projektu bylo zjistit, jak funguje sociální inkluze v praxi jiné země, jak ji můžeme podpořit v České republice, a inspirovat se v oblasti odstraňování bariér na všech úrovních.

Fotogalerii naleznete ZDE 

Cílem mého pobytu v Londýně bylo inspirovat se netradičními formami práce s handicapovanými a zdravými lidmi, které vedou k sociální inkluzi, a zmapovat služby pro osoby se zrakovým postižením.

V prvním týdnu jsem se připojila ke kolegyni Martině Bártové, a spolupracovala jsem s organizací Joy of Sound, zabývající se sociální inkluzí formou muzikoterapeutických workshopů pro osoby se specifickými potřebami různého charakteru i stupně. Více na: http://www.joyofsound.net/

Zde jsem získala cenné poznatky o základních principech přístupu k handicapovaným lidem. Pochopila jsem, co přesně znamená termín "sociální inkluze", a že nejde pouze o přítomnost osob s různými handicapy na jednom místě při společné aktivitě, ale o bezpodmínečný respekt k jejich individualitě, zahrnutí jejich osobnosti, projevů a schopností, do společného díla.

Moje přítomnost zde výborně odstartovala téma, se kterým jsem přijela, a vytvořila tak ornou půdu pro další poznatky a zkušenosti.

V dalších dnech jsem se zaměřila na výzkum bariér ve vztahu k osobám s těžkým postižením zraku. Nešlo pouze o architektonické bariéry, ale také o ty mentální ve formě předsudků a neinformovanosti nejen na straně veřejnosti, ale i samotných handicapovaných osob.

V tomto výzkumu mi velmi pomohli pracovníci organizací, kteří se věnují lidem se zrakovým postižením – největší ve Velké Británii je Royal National Institute of Blind People (RNIB), dále lokálněji zaměřený Thomas Pocklington Trust. Velmi inspirativní bylo setkání s Mickelem Smithenem, nevidomým tanečníkem, který působí v Amici Dance Theatre Company v Londýně.

Překvapivé pro mě bylo, jak profesionálně tyto organizace působí, a jak se profesionalita odráží i v práci s klienty a veřejností. Přirozenou a nezbytnou součástí poskytovaných služeb je propojit svět handicapovaných a zdravých osob, vtáhnout je, vzbudit jejich zájem a chuť pomáhat. RNIB v rámci oslovení veřejnosti realizuje například řadu různých kampaní, týkající se odstraňování bariér pro zrakově postižené. Více na http://www.rnib.org.uk/campaigning.

Běžným jevem je také přístupnost galerií a muzeí pro handicapované, ať už bezbariérovým řešením prostředí, nebo zvětšeným tiskem a hmatovými piktogramy pro zrakově postižené návštěvníky. V povědomí veřejnosti tak zůstává informace, že handicapovaní lidé jsou přirozenou součástí naší společnosti.

S kolegy z RNIB jsme konzultovali nejen téma poskytovaných služeb, ale také problematiku bariér na všech úrovních, možnosti práce s veřejností, a obecně přístup k osobám se zrakovým a jiným postižením ve Velké Británii. Zjistili jsme, že každá země má svůj vývoj a své problémy, které si během této cesty řeší, a které jsou ve své podstatě velmi podobné.

Bariéry totiž existují všude, jde však o v prvé řadě o náš postoj, který k nim zaujmeme.  V Londýně jsem viděla mnoho inspirativních příkladů dobré praxe, ke kterým bychom neměli být slepí. Dlouhodobější zkušenost a otevřenost lidí k funkčním a často jednoduchým řešením přinesla v mnoha oblastech své ovoce. Pozitivnímu vývoji nahrává také tendence ke komunitnímu způsobu života a podpora konkrétních projektů. Díky spolupráci s tamními organizacemi, se můžeme inspirovat fungující vzory a změnit přístup na straně veřejnosti i lidí s handicapem. Tím otevřeme cestu k sociální inkluzi v jejím opravdovém významu.